MRI

Magnetická rezonance - science fiction nebo dnešní realita? (pdf verze)

Petr Šrenk, Veterinární klinika Jaggy Praha

Rozvoj veterinární medicíny v posledních letech nabírá na obrátkách a trendy humánní medicíny donedávna považované za neaplikovatelné do soukromého sektoru bez krytí pojišťoven se velmi rychle prosazují i v našem oboru. Jednou z převratných novinek výrazně posunujících naše diagnostické možnosti je právě magnetická rezonance (MRI).

Pochopitelně největší využití nachází tato technika v diagnostice onemocnění nervového systému. Díky schopnosti zobrazovat měkké tkáně se MRI stalo nedílnou součástí diagnostiky velké většiny neurologických pacientů. V posledních letech se však MRI vymaňuje z tohoto monopolárního postavení a s technickým vývojem a medicínským zdokonalováním radiologů se výrazně rozšiřují hranice jeho použití do ostatních oborů veterinární medicíny. Hlavní oblasti aplikace MRI tedy zahrnují vedle neurologie také diagnostiku kloubních onemocnění, procesů lokalizovaných v retrobulbárním prostoru či dutině nosní a paranasálních sinech, detekci patologických procesů v kostní dřeni nebo použití speciálních sekvencí pro odhalení fokálních zánětlivých či neopalastických lézí skeletu či nervové tkáně.

Vysoká citlivost pro zobrazování měkkých tkání, možnost diferenciace šedé a bílé hmoty mozkové, to vše umožňuje ohraničení a anatomickou lokalizaci jednotlivých mozkových struktur. MRI tedy nabízí excelentní zobrazení parenchymu a prostoru mozkomíšního moku či posouzení vnitřního a středního ucha včetně přilehlých struktur. V neurologii jsou jistě největší indikační skupinou intrakraniální lokalizace se všemi svými diferenciálními diagnózami, degenerativní procesy (jako například atrofie mozkové kůry), zánětlivé procesy (lokální či disseminované encefalitidy), vaskulární změny (infarkty, trombózy), traumata (hematomy, difúzní krvácení, edém mozku, ale i fraktury lebky), neoplasie a kongenitální vady (cysty, hydrocefalus, Arnold-Chiari syndrom).

Výhodou MRI je velmi přesné topografické zobrazení procesu a nízká invazivita. Samozřejmě s takto precizní diagnostikou se otevírají i možnosti pro rozvoj intrakraniální chirurgie.

U míchy je velkou předností zobrazení přilehlých struktur a v případě toy plemen také výrazně nižší invazivita v porovnání s myelografií. Změny meziobratlových plotének lze konkrétně posoudit - od degenerativních změn, přes protruzi až po masivní kompresivní extruzi. Navíc jsme schopni posoudit vlastní kompresi a případnou intramedulární komponentu (edém, krvácení), což je velmi důležité pro stanovení prognózy u tzv.“high speed, low volume“ extruzí. Z dalších patologických procesů, které mohou ovlivnit míchu, lze jmenovat diskospondylitidu či epidurální krvácení. Změny na samotné míše lze odlišit od změn tvaru, přes kompresi, otok, krvácení, infarkt, trauma či neoplasii.

V diagnostice spinálních onemocnění je však jedinečným přínosem možnost diagnostiky syndromu caudae equinae, kdy jsme schopni zhodnotit i zbývajících 90% indikovaného prostoru (foramina, kořeny), které při rtg diagnostice míjíme. Také výrazně lateralizované, hluboké krční plotýnky (radikulární symptomatologie a kulhající pacienti bez ortopedického nálezu) jsou vděčným objektem pro MRI diagnostiku. Tato pak nabízí chirurgovi velmi přesné a užitečné informace pro úspěšný zákrok. Také meningeální cysty, syringo- a hydromyelie jsou diagnózy, které nám zpřístupní pouze MRI, a to v kvalitě, která umožňuje řešit dané problémy chirurgicky.

Pochopitelně další velkou indikační skupinou pro MRI diagnostiku jsou paranazální dutiny a nos a samozřejmě vnitřní a střední ucho v případě postižení vestibulárního systému. Periferní neuropathie (nádory, záněty) nebo myopathie (myositis masseterů) můžeme prokázat a odhalit s pomocí této zobrazovací techniky.

Pro kloubní MRI diagnostiku platí prakticky stejná obecná pravidla: MRI umí zobrazit všechny zúčastněné struktury jako vazy, chrupavky, kloubní tekutinu, kloubní pouzdro, kosti, ale též kostní dřeň a intra- a extraartikulární svaly či šlachy.

Z ortopedických indikací, které v posledních letech výrazně přibývají, lze jmenovat detekci bicipitální tendovaginitídy, postižení zkřížených kolenních vazů a menisků.

Procesy odehrávající se v pánvi, píštěle, screening nádorů a metastáz jsou nejčastějšími indikacemi internistů.

Velmi zajímavý a efektivní způsob použití je u neoplastických onemocnění: MRI je velmi senzitivní metoda na detekci infiltrace kostní dřeně nádorovými buňkami. U inflamatorních lézí je možné stanovit rozsah postižení tam, kde běžně dostupné metody (ultrazvuk, rentgen) nestačí. Jako příklad lze uvést chronické píštěle, kdy je možné najít cizí těleso (například kus dřeva), zánětlivé změny (otok, flegmóna) a postižení okolních struktur, v konkrétních sekvencích pak i odhalení celého konvolutu píštěle.

A jaké jsou stinné stránky MRI?

Magnetická rezonance je vyšetření, které vyžaduje velmi přesnou indikaci a důkladnou práci klinika. Jinak se stává pouze drahou hračkou nabízející hromadu artefaktů a klinicky irelevantních nálezů. Z tohoto pohledu je také nutno zmínit tréning a schopnosti osob, které mají studie zhotovit a číst a interpretovat. I zde platí, učený z nebe nespadl a několikaměsíční tréning na pracovišti se zkušeným radiologem (veterinárním!!! - stále respektujeme jisté anatomické a fyziologické odlišnosti mezi člověkem a našimi pacienty) je přínosnější než 3 roky samostudia metodou pokusu a omylu. Pochopitelně pořizovací cena přístroje a servis jsou odpovídající jeho technické převaze oproti ostatním zobrazovacím metodám a přístrojům. MRI je však metodou naší současnosti, a proto bychom se měli snažit využít vše, co je schopna nám nabídnout.